ODUNÇU

is. Meşədən odun doğrayıb satmaqla məşğul olan adam.
Gedər odunçu meşəyə, ağac qırar, odun kəsər. A.Səhhət.
Odunçu öz iki oğlu ilə odun yığır. Ü.Hacıbəyov.

ODUNCAQLAŞMAQ
ODUNÇULUQ

Digər lüğətlərdə

идолопокло́нница многоя́дерный поздорове́ть предпочита́ть скабрёзный сма́иваться антибио́тики га́га ико́рный искра́ситься плесну́ться сини́чка чугу́нно chlorination cogitation corruptible cyclothymia dagger fern heavenwards icosahedra pericentre salmagundi uplift консул туфля