VEYİL

sif. Avara, boş-boşuna gəzən, heç bir iş sahibi olmayan. Veyil adam.
// İs. mənasında.
[Nabat:] Sən elə veylin üstündə öz əmini niyə belə ağrıdırsan? S.Rəhimov.

VÉTO
VEYİL-VEYİL

Digər lüğətlərdə

пото́мки пропе́рчиваться растра́тить пала́ш послать на три бу́квы соверше́нный вид увёртываться катуна chromatype fly up granuliferous growling halituous pyretotherapy rehab ropac sociogenic spatialization truck store unplastered засмотреться отхаркивающее сенсорный стенокардия улетучиваться