is. 1) bègue m, f ; vice m de parole, vice de prononciation ; psellisme m ; 2) qui a un vice de prononciation ; məc. qui a une langue liée
is. 1) bègue m, f ; vice m de parole, vice de prononciation ; psellisme m ; 2) qui a un vice de prononciation ; məc. qui a une langue liée
прил. лалакӀ, пелтек, мез галкӀидайди, галкӀиз рахадайди; pəltək uşaq лалакӀ аял.
Полностью »1. Pəl sözünün bir mənası “dil” demək olub. Pəl qatmaq ifadəsi də sözlə (dillə) işə mane olmaq deməkdir
Полностью »I сущ. 1. заика (тот, кто страдает заиканием) II прил. косноязычный (страдающий расстройством речи) 2
Полностью »sif. Dilini dişlərinin arasına alaraq danışan, buna görə də “r”, “l” və s. səsləri düzgün tələffüz etməyən
Полностью »